Co je skutečné odpuštění?

Napsal Ivana Muková (») 29. 6. 2008 v kategorii Moje články, přečteno: 2196×

Odpuštění je léčení starého zranění. Neznamená to, abychom zapomněli, že nám někdo něco nepěkného provedl (nebo my jemu) a nadále snášeli jeho nespravedlivé chování, ani abychom si nechali činit nepravosti a bezpráví. Samozřejmě také můžeme pokračovat dál v soudním procesu, pokud se jednalo o něco na hraně zákona. Ale není to pomsta.

 

Při odpuštění jde o emocionální uvolnění, které nás energeticky poutá k nějaké osobě. V první řadě je potřeba si uvědomit, že to děláme pro sebe, i když změna našeho chování poté, co se nám skutečně podaří odpustit (nikoli prominout a zapomenout), ovlivní také vztah toho druhého k nám.

Odpustit znamená zbavit se nějakého bolavého zážitku, uvolnit ze svého biopole nepříjemnou zkušenost, situaci, v které jsme se naskytli, ať již jsme ublížili my (zde je po prosbě o odpuštění také zapotřební odpustit sami sobě, resp. dovolit si odpustit sami sobě).

Tam, kde nedojde k odpuštění, zůstává hořkost a tíživý smutek. Když nedovolíme odejít vzpomínkám na staré křivdy, poutáme energeticky viníka (nebo toho, na kom jsme se provinili my) stále k sobě a ke svému energetickému poli, takže si bez přestání přitahujeme nové a nové zážitky vibračně odpovídají těmto ublížením, a motáme se v začarovaném kruhu (v karmě).

Někdy si také všimneme, že máme silnou tendenci, které je mnohdy těžké odolat, zachovat se k někomu druhému stejně, jako se kdysi někdo zachoval k nám. Skutečné odpuštění nám pomůže tyto vzorce ze sebe setřást a svobodně se zaměřit na jiné, nové a prospěšnější záležitosti.

Skutečně odpustit také znamená, že znovu získáváme kontrolu a vládu nad svým životem. Pokud máme někomu něco za zlé, ovládá naše emoce ten, kdo nás zranil, a pokaždé, když si na to vzpomeneme, voláme ho v duchu k sobě a předáváme mu tím vládu nad svými emocemi.

Odpuštění nám umožňuje získat zpátky vlastní důstojnost, suverenitu, průzračnost a vitalitu, skutečným odpuštěním druhým i sobě získáme také vnitřní klid a mír.

© Ivana Muková
Článek je možné dále volně šířit, ale bez úprav a s uvedením jména autora (překladatele) a zdroje jitro.bloger.cz

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
martin z IP 85.132.163.*** | 29.6.2008 20:52
Právě čtu E. Tolle: Moc přítomného okamžiku, kde se mnohé vztahuje i k momentu odpuštění. Autor používá termín - přijmout, nestavět negativní blokádu, ale konat vědomě s pomocí vyššího já, nikoliv ega. Není snadné takto s křivdou či ještě horším činem od jiného na nás naložit, ale myslím, že mnohdy by právě tento postup byl snazší. Jsme totiž velmi precizní v negacích a málo snaživý v pozitivních konáních. Řekne.li někdo: přijmi tu křivdu, vzbouří se celá naše pěstěné já a bude si velmi razantně hájit nutnost adekvátní (a někdy i silnější) odezvy. Vždyť nás to tak učili. Oko za oko, zub za zub. A taky: zákon akce a reakce, jenže nás neučili o kvalitách reakcí. Teď to doháníme. I díky vám, Eckharte a Ivano...


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel jedna a šest