Gregoriánský kalendář - manipulace s lidským vědomím?

Mayské proroctví o naší době

V současných letech dochází k završení jednoho evolučního cyklu planety Země, který trvá 26 tisíc let, a vyvrcholí o zimním slunovratu v roce 2012 našeho letopočtu. Mayský prorok ze sedmého století Pacal Votan nám zanechal proroctví, v němž předpovídal naši „technologicky vyspívající společnost a z ní vycházející škody způsobené naším kolektivním odklonem od zákonu Přírody výměnou za materialistické hodnoty. A že aby se udržela při životě, bude se muset vrátit k životu podle přirozeného času“.

Tato doba, v níž nyní žijeme, bývá nazývána „Soudnými dny na Zemi“, „Posledním soudem“, „Dobou velké očisty“, „Koncem tohoto stvořeného“, „Zrychlením“, „Koncem času takového, jak ho známe“, „Posunem věků“.

Podle starých Mayů se 26 000 letý cyklus skládal z pěti podcyklů o 5 125 letech. Náš současný cyklus (3113 př.n.l. - 2012 n.l.) se nazývá Dobou pátého slunce, do níž Země vstoupila 13. srpna 3113 př.n.l. (maysky zapsané 13.0.0.0.0.)

Dr. Jose Arguelles ve své práci "Time and The Technosphere (Čas a technosféra)" píše:
"13. srpna 3113 před Kristem je přesné datum, od něhož se odvíjejí dějiny: první egyptská dynastie vznikla kolem roku 3100 př.n.l.; první „město“ Uruk v Mezopotámii rovněž okolo 3100 př.n.l., podle Hindů začal rokem 3102 př.n.l. temný věk Kalijuga; a co je nejzajímavější, začali Sumeřané právě kolem roku 3100 př.n.l. dělit čas do 24 hodin po 60 minutách a každá minuta do 60 vteřin (a obvod kruhu do 360 stupňů). Jestliže se dějiny začaly odehrávat takto přesně načas, se vší pravděpodobností bude jejich konec také takto přesně datován – a to kolem 21. prosince 2012.“

Země a její obyvatelé se v současné době pohybují třináctým, závěrečným podcyklem – od roku 1618-2012 n.l. Tato etapa je známa jako „trumf materailismu“ a „transformace hmoty“. Mayové předpovídali, že to bude období velkého zapomnění, v průběhu něhož se nesmírně vzdálíme od svého pocitu jednoty s přírodou a prožijeme něco jako kolektivní amnézii. Uvěříme v omezenou realitu vnějších forem a zmizí nám duchovní podstata, která tento svět vyživuje, čímž naroste lidské ego a dominance.

Gregoriánský kalendář

Do tohoto podcyklu jsme vstoupili krátce poté, co papež Řehoř XIII. ustanovil systém celosvětového dvanáctiměsíčního kalendáře (1582), a co byly prvně sestrojeny fungující mechanické hodiny o 12 hodinách a 60 minutách (1600), na kterých se pracovalo celá staletí.

To nejsou žádné maličkosti. Podle mayského proroka tím došlo k „časové chybě“ a tyto dva předměty začaly člověka stále více vzdalovat přirozenému toku času a nutily ho fungovat podle „falešné“ časové frekvence.

Gregoriánský kalendář se nezakládá ani na logice, ani na vědě nebo na přírodě. Popírá a zakrývá skutečný lidský roční biologický cyklus, který je uložen (zakonzervovný) v ženském těle. Podle tohoto časového běhu dodnes žijí některé původní národy, které nebyly zcela „zcivilizovány“ – jinými slovy podrobeny, okradeny a postupně asimilovány do „většiny“.

Podle židovského počítání času byl svět stvořen roku 3761 B.C gregoriánského kalendáře. Islámský kalendář, který je lunární, začíná roke 622 našeho letopočtu. K dalším významným světovým kalendářům patří ještě například kalendář čínský, který je založen na přesných astronomicko-solárních systémech. Převážně se však ve světě v současné době řídíme kalendářem gregoriánským, který je solární.

Gregoriánský solární kalendář je vhodný pro organizování schůzek a dalších společenských událostí, a řídí se jim mezinárodní dohody. K vyciťování přírodních rytmů planety a prožitkům sama sebe jako jejich součásti je však vhodný mnohem méně. Gregoriánský kalendář má nepravidelný počet dnů (28-31) a 12 měsíců, přičemž v průběhu roku dochází k jednomu úplňku (třináctému) navíc.

Podle přírody se rozděluje rok na 13 měsíců po 28 dnech (364 dnů plus jeden na konci roku). Třináctka je považována za číslo nešťastné, ale ve skutečnosti je posvátným: spojuje 7 a 6, jin a jang. Nebo jak je výstižně napsáno v Bibli a v jiných mýtech o stvoření: Bůh stvořil zemi během 7 dnů a 6 nocí.

Cyklické vnímání času

Hodiny byly prvním strojem, jako kdyby se staly srdcem veškeré následující technokracie. Hodiny nás začaly přesvědčovat, že čas spočívá kdesi mimo naše tělo, že se dá měřit jakousi časomírou, že se můžeme v klidu posadit a sledovat, jak utikává a plyne, jako kdyby to byl nějaký proces s lineárním trváním, který se dá zachytit a oddělit od organického procesu života. Ulpívání na hodinách a časomíře kvůli tomu, abychom získali pocit času, je prý největší překážkou rozvoje telepatických schopností lidstva.

Poté nastoupilo karteziánské vnímání reality (Cartesian Coordinate Rectilinear Grid Systém, 1637), jež se stalo základem moderní vědy a matematiky. Realita začala být definována jako trojrozměrný fyzikální prostor a kvalitativní podstata času byla zredukována na kvantitativní.

Společenská paradigmata tato omezení plně přijala, takže pokud se něco nedá spatřit, pocítit, poměřit nebo změřit, tak to vlastně vůbec neexistuje. Karteziánskou optikou bylo na Přírodu pohlíženo jako na něco, co je zdrojem materiálu a nikoli již naší živoucí součástí, něco, co se dá pozorovat, analyzovat, a v konečném důsledku manipulovat, ovládat, zamořovat a nakonec zahubit.

Vypadá to, že moderní svět nechce nic jiného, než se rozvíjet na úkor přírody, nebo aspoň vydělat na její moudrosti a magických schopnostech, aby se naplnila vzrůstající poptávka po konzumu.

Takže jsme právě nyní tady, v tomto okamžiku: žijeme posledních čtyři roky jak podcyklu 5 125 let, tak posledních pět let velkého cyklu (26 000 let).

Měli bychom si uvědomit, že my sami jsme časem. Že jsme žijícím proroctvím. Náš život je řízen synchronním řádem přirozeného času. Zapomněli jsme na to, že časové cykly se ukrývají v našem těle, v denních rytmech přírody a cyklických obdobích.

Věda zjistila, že základní rezonanční frekvence Země (rytmus jejího srdce) stále narůstá, zatímco magnetické pole planety slábne – to se odráží například ve změně migračních vzorců zvířat. Ttyo zemské posuny nám umožňují odložit zybtečnou zátěž: mentální a emocionální vzorce, přesvědčení, postoje a programy. Také se zryhcluje materializace, čili to, na co se soustředíme a nejvíce myslíme, se rychleji než dřív stane skutečností.

Nyní uzrál čas, abychom si uvědomili, že my jako lidé jsme plně propojeni s celoplanetárním organismem.

Návrat k přirozenému času

Kolektivní návrat k přirozenému času nastává synchronizací kalendáře o 13 měsících a 28 dnech, což je harmonické a přesné měření času, které nás uvádí do vědomé rezonance s živým vesmírem.

V dnešních dobách, kdy převládá obrovská nejistota a chaos a kdy to, co bylo dlouhou dobu nevědomé začíná postupovat do vědomí, vyvstává akutní potřeba sladit svoje vědomí se Zemí. Je od nás vyžadováno, abychom odložili něco, co pro nás bylo velice dlouho „normální“, a to je nepravidelný kalendář o 12 měsících. Kalendář o 13 měsících nám pomáhá znovu nastolit harmonii se Zemí sladěním našeho těla a mysli s přírodními vzorci a cykly Země a ostatních planet, a tak se postupně dopracovat k zimnímu slunovratu 2012, kdy Slunce bude v přesné konjunkci (ve spojení) s bodem, kde se kříží sluneční ekliptika s galaktickou rovinou.

© Ivana Muková
Článek je možné dále volně šířit, ale bez úprav a s uvedením jména autora (překladatele) a zdroje jitro.bloger.cz