Hledat univerzální smysl života nemá cenu, my jsme celý svět nestvořili, takže ho v celistvosti ani pochopit nemůžeme. Můžeme – a měli bychom – však hledat svůj individuální smysl. V čem jsme dobří, v čem nejlépe prospíváme ostatním, světu.
Žádný z nás nemůže umět všechno. Proto jsme vzájemně provázáni a žijeme ve společné závislosti na sobě. Často však sami sebe dáváme na druhé místo, jako bychom byli méně důležití než druzí. Nejsme však ani důležitější než oni, ani méně důležití.
Ježíš Kristus pravil „Miluj bližního svého jako sebe samého“. Neřekl miluj bližního svého VÍCE než sebe sama. Podle toho, jak máme rádi sami sebe, tak dokážeme milovat druhé. Když jsme nešťastní, činíme tím druhé šťastnými? Nechtějí spíš, abychom byli šťastní?
Když sami sebe nemáme rádi, nemáme rádi ani druhé. A opět jsme u toho: jak miluješ sama sebe, tak miluješ i druhé.
Učte se mít rádi. Chovejte se k sobě laskavě. S porozuměním přijímejte své chyby, neodsuzujte se za ně. Druhému většinou pochybení promíjíme, sami sebe za chyby kolikrát až trestáme. Byli bychom na druhé také tak zlí? Dáváme tím podvědomě najevo, jak jsme ušlechtilí?
Vidíme kolem sebe v dnešním světě obrovskou spoustu sobectví, netolerance, neporozumění. Vypovídá to o nedostatku lásky. Kdo se má rád, nebojí se, že bude trpět nedostatkem. Na druhou stranu ten, kdo se bojí trestu, své teritorium a dosažené pozice brání jako buldok a bojí se, aby ho o něj někdo nepřipravil.
Chovejte se k sobě tak, jak byste chtěli, aby se k vám chovali ostatní. Učte se sami sebe pochválit a chvalte i druhé, když udělají nebo řeknou něco, co vás potěší. Většinou když nás někdo chválí, máme zautomatizovanou tendenci jeho pochvalu shodit, jako že „ále, to přece nic není…“ Ovšemže to je NĚCO, a my jsme to udělali, dokázali. Chceme tím dát najevo, jak jsme příkladně skromní?
Učte se mít rádi natolik, abyste byli hrdí na to, čeho jste dosáhli. Nečekejte, až vám pogratulují druzí, tím jenom přispíváte k tomu, abyste se na nich stali závislí.
Odpouštějte si – ano, čtete dobře, odpustit nestačí jednou, je to cyklický proces. Křivdy (domnělé i tzv. skutečné) se z nás odlupují jaké slupky z cibule.
Neklaďte na sebe přílišná očekávání. Netrestejte se za to, že nevylezete na Kilimandžáro, nepřeplavete kanál La Manche, nenaučíte se laponsky, ale i že s vámi nechce být ten nebo ta, pro které vzplálo vaše srdce, že jste něco zapomněli udělat, že nedokážete zhubnout (nebo pravidelně jíst) a tak dále (doplňte dle vlastní potřeby).
Odnaučte se říkat „měl/a jsem, mohl/a jsem, nemusel/a jsem…“ – ano, mohli jste nebo měli, ale l čemu vám prospívá takovéto neustálé samovyčítání a plísnění se? Přiblíží vás to o něco blíž ke světlu? Stáváte se výčitkami svědomí lepšími bytostmi? Tak, jako odpouštíte druhým, odpouštějte si sobě vlastní nedostatky a chyby; třeba v očích druhých vůbec chybami nejsou.
Mějte se rádi natolik, abyste se dokázali za sebou ohlédnout a říci si, že jste prožili kus užitečného, hezkého, příjemného a zajímavého života. Že jste něco dokázali. Že jste něco uskutečnili, zrealizovali. Nemusejí to být jenom velké věci, ale počítá se i dobré jídlo, peníze, které jste si vlastní prací a schopnostmi vydělali, každý chvíle strávená s milovaným člověkem.
Mějte se rádi natolik, abyste dokázali uznat, že se vám něco nepovedlo, a současně tím sami sebe neodsoudili k zatracení a nepropadali ze sebe depresi. Koneckonců, udělali jste to, co v té době bylo ve vašich silách, schopnostech a možnostech. A nikdo nejsme všemocný, každý umíme něco jiného, co dohromady dává úžasnou mozaiku tvořící velké dílo.
Mějte se rádi natolik, abyste v sobě pěstovali vnitřní sílu, díky níž dokážete změnit to, co změnit jde, a přijmout to, co změnit nejde.
Naučte se být sami sobě nejlepším přítelem. Chtěli byste spolu žít, vybrali byste si sami sebe za životního partnera? Proč ano, a proč ne? Soustřeďte se víc na to, co se vám na sobě líbí. Vaše nedostatky se začnou tím, jak je nebudete vyživovat svojí pozorností, pozvolna rozpouštět.
Když budete svým nejlepším přítelem, tak tím získáte spolehlivého parťáka pro oslavy svých vítězství, i kamaráda, který vás podrží, když selžete.
Mějte se rádi natolik, abyste si dovolili být úspěšní, a dosažený úspěch si přiznali, vychutnali si ho a dokázali se z něj radovat.
Mějte se natolik rádi, abyste byli vděční za to, že jste takoví, jací jste: originální, jedineční, bezstarostní, hraví a spokojení. Pak budou i ti ostatní kolem vás. Začít však musíme každý u sebe.
A v nespolední řadě se mějte rádi natolik, abyste svému vnitřnímu světlu dovolili naplno zářit a svojí láskou k sobě rozpusťte podvědomý strach být sami sebou.
Mějte se rádi
Mějte rádi to, co děláte
Mějte rádi to, v co věříte
Mějte rádi svůj život
Mějte rádi své myšlenky a emoce
Mějte rádi toho, kým jste
Mějte rádi to, co jste
Buďte vděční za to, že se dokážete mít rádi...
© Ivana Muková
Článek je možné dále šířit, ale bez úprav a s uvedením jména autora / překladatele a zdroje jitro.bloger.cz
2024 ©