Nebýt bližních, byl by klid...

Moji milí,

jste tady na planetě Zemi, abyste se mimo jiné naučili také vycházet s druhými bytostmi, které váš časoprostor obývají, a také sami se sebou. Patří sem nejenom partnerské vztahy a váš vztah sama k sobě, ale i to, jak se stavíte ke zvířatům, k „neživým“ substancím, k prostředí, k planetě, k Bohu nebo Stvořiteli.

Jak se s tímto úkolem vypořádat? Podstatné je to, jaký vztah máte sami k sobě. Věnujte čas tomu, abyste prozkoumali, jaký vztah k vám i k sobě navzájem měli vaši rodiče, protože to ovlivnilo vaše vnímání vztahů na velice dlouhou dobu.

Zakreslete si mapu svých vztahů – rozlišujte

Jakou roli v rodině zastávala matka? Kdybyste si vzpomněli na pohádky, filmy nebo romány, čí roli by hrála? Můžete použít také postav zvířat nebo jiných symbolů. Nebojte se tzv. negativních rolí; svoji matku nyní nesoudíte, jenom se orientujete ve vlastním světě.
A otec? Byl vůbec přítomný? Nenechte se ošálit jeho fyzickou přítomností, byl s vámi vždy, když jste to potřebovali? Nebo fungoval někde v pozadí jako „šedá eminence“?

Dalším krokem je uvědomit si roli vaši. Co hrajete? Jaké postavení zastáváte? Jakému hrdinovi nebo hrdince se podobáte? (Nenechte se mýlit svými vysněnými ideály o sobě samých, ani se zbytečně nemrskejte; přiznejte si klidně i roli záporného, nafoukaného nebo naopak utlačovaného hrdiny.)

Tímto přehledem „rozložení sil“ získáte cennou mapu, podle které se orientujete ve vztazích k druhým lidem. A tím pádem do ní můžete začít zakreslovat nové trasy, které vás více obohatí a přinesou větší požitek a uspokojení.

Zbavte se závislosti – netrestejte (se)

Pokud jste si tato cvičení udělali, uvědomili jste si, že vlastně posuzujete. Je to naprosto přirozené, protože jste sem přišli, abyste se naučili rozlišovat. Pokud chcete postoupit dál, blíže ke Světlu a Jednotě, musíte posuzování odložit.

Váš otec vás bil? Nevšímal si vás? Matka byla stále duchem nepřítomná, a pokud se projevovala, tak vás jenom kritizovala? Vím, bolí vás to. Ale zkuste udělat další krok: přijměte je takové, jací ve vašich očích jsou.

Neidealizujte si je. Berete je takové, jakými chtějí být. S tím nic nenaděláte. Jediné, co můžete změnit, je váš postoj k nim. Otec byl stále pryč? Dobrá, chtěl/a jsem, aby mi projevil účast a podpořil mě, ale beru ho takového, jaký byl. Matka na mě viděla jenom chyby? Dobrá, je to její názor na mě.

Mějte druhé rádi – a oceňujte je – za to, jakou roli pro vás hrají. A nenuťte se do tzv. „bezpodmínečné“ lásky, o níž hovoří různá vaše učení. K bezpodmínečné lásce dospějete, až sami sebe budete schopni vidět ve světle bez chyb, ve své dokonalosti. Do té doby se sebou mějte trpělivost.

Odpouštění je proces

Odpuštění se opravdu jenom málokdy povede hned napoprvé; na to je to příliš komplikovaný proces, který je vzájemně provázán s dalšími vašimi karmickými dluhy i s karmou ostatních zúčastěných. Opět vám připomínám: nabuďte na sebe příliš nároční, nesnažte se hned o dokonalost.

Odpuštění probíhá postupně, někdy na váš vkus možná i příliš pomalu. Vězte však, že vše se děje tak rychle, jak má být. Jakmile odpustíte na hrubé úrovni, vynoří se ve vás esence téhož problému na úrovni jemnější. Tak to pokračuje dále.

Ti nejstatečnější z vás možná mají pocit, že řeší neustále totéž dokolečka; mohu vás ujistit, že tomu tak není, že touto prací prošlapáváte energetické stezky těm, kteří kráčí za vámi. Činíte tak službu celému lidstvu, neboť pomáháte narušovat vyjeté drážky v kolektivním vědomí, které vás udržují ve strachu, bezmoci a nedostatku.

Touha po dokonalosti

Pilně na sobě pracujete, zbavujete se různých nešvarů a nesprávných přístupů a pořád se sebou nejste spokojeni. Občas si připadáte neschopní, že nedokážete zrealizovat nebo projevit to, co ve vás je. Ovšem to není chyba! Do jisté míry by ve vašem pojetí bylo spíše chybou, kdybyste rezignovali a vzdali to.

Dokonalí totiž již jste. Máte v sobě zárodek Božské jiskry, trojplamen, který ve vás září. Tím, jak jej pročišťujete, začíná plápolat. A protože pro své vyzařování potřebuje prostor, pálí to, co mu stojí v cestě, co narušuje jeho vyživování. Jinými slovy to, co nepotřebujete ke svému dalšímu vývoji, spaluje. Vy to možná pociťujete jako ztrátu, jako byste přicházeli o něco, co vám je drahé, na co jste zvyklí.

Vaše chyby jsou živinou pro váš růst! Ztrácíte, abyste mohli postoupit dál. Nastává ve vás vakuum, aby se váš prostor mohl zaplnit něčím novým. Dejte si šanci, nezabředávejte do starých stereotypů jenom proto, že si chvilku nevíte rady!

Neposuzujte, dejte si šanci!

Doporučení na tyto stavy jsou prostá, i když mnozí je neradi uslyšíte, protože vám zavánějí rezignací a odkládáním naplňování vašeho posláni: najděte si zbrusu nového koníčka, keramiku, malování, pečení, vyšívání, tělesnou aktivitu podle vlastního vkusu od turistiky po soutěživé sporty, psaní, meditaci, jógu, tanec… Anebo seznamovací inzeráty, pokud se cítíte sami, případně podstupování různých konkursů, nejste-li spokojeni se svou prací. Najděte si, co ve vás rozproudí životadárnou energii!

A hlavně ničím nepohrdejte. Máte tady na planetě tolik hraček, proč byste měli umrtvovat své pocity a uzavírat se do klášterů? Využívejte všeho, co vám život nabízí. Vždyť nemáte jenom karmické dluhy (ve vašem pojetí utrpení), ale na vašem účtu jsou i položky k výběru. Když si je nevyberete, propadnou ve prospěch celku, čili si je vezme ten, kdo o tyto energie, jež jste vybudovali, bude mít větší zájem než vy.

Potřebujete-li svolení, dávám vám je.
JÁ JSEM archanděl Zadkiel.

Publikováno v časopise Phoenix 3/2006
© Ivana Muková
Článek je možné dále šířit, ale bez úprav a s uvedením jména autora / překladatele a zdroje jitro.bloger.cz