Uzdravení osobní silou

Anonymní stařešina severoamerických Indiánů

Všechny původní národy uctívají životní sílu, která prolíná vším stvořeným. Mají úctu ke všem životním formám, i anorganickým. Klíčovými slovy jejich pobytu na naší planetě je úcta a žehnání.

Kultura bílého muže současné evropsko-americké společnosti, který se všechny kromě sebe snaží vměstnat do jím vytvořených představ a s arogancí sobě vlastní tvrdí, že ho stvořil Bůh k obrazu svému, přestává vyspělé duši člověka třetího tisíciletí naplňovat. Proto hledá pomoc jinde, ať již v čase (dávné kultury a zapomenuté národy) nebo v prostoru (andělé, mimozemské bytosti s vyspělým kristovským vědomím) a intuitivně se na tyto zdravější proudy života nalaďuje.

Neznamená to však, že by se měl společenského života stranit. Spíše naopak; doba uzavírání se do klášterů či odchodů do velehor za osvícením již není pro dnešního člověka evoluční. Naším úkolem je osvojit si postupy zdravějšího nazírání na život a přístupy k němu a ty pak aplikovat v našem běžném civilizovaném životě.

Pokud chceme, aby se posunulo kolektivní vědomí naší planety, která vstoupila do fotonového pásu, kde jí bude umožněno přesunout se do páté dimenze, musíme nejprve posunout své vědomí osobní a vlastním příkladem ukázat druhým, že to možné je.

Právě proto má mnoho lidí s tímto posláním v běžném životě celou řadu problémů, která ho sráží na kolena a jako by brzdila nastoupení vykonávání jeho poslání, které podvědomě cítí. Mezi tyto problémy patří frustrující vztahy, v nichž přes veškeré snahy nejde nastolit harmonie, finanční nebo soudní obtíže nejrůznějšího druhu, zdravotní problémy, u nichž klasická medicína nedokáže pomoci. Patří sem také problémy se sebeúctou, ničivou potřebou se obětovat pro druhé, snaha pomáhat mnohdy za každou cenu.

Tito lidé aktivně hledají pomoc, protože cítí, že jsou tvůrci vlastní reality a že je v jejich silách tento zdánlivě beznadějný stav změnit. A právě zpracováním a zharmonizováním těchto tíživých osobních problémů ukazují ostatním, kteří ještě pokojně dřímají, že lidské bytosti mají svobodu volby a že lze nalézt možnost k změně vlastního osudu a manifestaci života v hojnosti, radosti a kráse.

Základním krokem k uzdravení mnohých fyzických problémů i emocionálních strastí a k pocitu jistoty a bezpečí na všech úrovních patří opětovné převzetí a demonstrace vlastní osobní síly.

Osobní sílu nezískáme tím, že ji budeme hledat. Ta se získává tak, že jsme přirození. Vezměte si příklad z malých dětí. Ty považují za samozřejmost, že se narodily, že mají nárok na uspokojení všech svých potřeb a na používání hmotných statků, které jejich předkové vybudovali, že smějí být takoví, jací jsou. Na nic si nehrají. To až později, když nastoupí mašinérie výchovy a vzdělávání, začnou popírat svoji přirozenou potřebu vyjádřit své vnitřní já, protože narážejí na nesouhlas autorit a odmítání. Aby přežily a dostaly to, co potřebují, učí se jednat „diplomaticky“ a „vycházet druhým vstříc“ Ve skutečnosti však často popírají sami sebe, přizpůsobují se a ustupují. Zapomínají být otevření – protože s upřímností často narazí na odpor – a přijímat to, co se děje v přítomném okamžiku. Mají spoustu povinností vyplývající z „civilizovaného“ života a ztrácejí pocit přítomnosti. Jejich mysl se zatoulá do budoucnosti, protože ze všech stran slyší „A co budeš potom dělat? Jak budeš žít? Vždyť si tím zničíš život!“ a tak podobně.

Nemůžeme se však stáhnout ze společenského života a chovat se jako barbaři. Ale na druhou stranu je zapotřebí, abychom začali uplatňovat svá vrozená práva být sami sebou, naplňovat své skutečné potřeby a žít podle vlastní pravdy.

To znamená stát se duhovým bojovníkem: nenapadat ani neohrožovat svobodu druhých, nýbrž bránit svobodu vlastní a těch, kteří jsou k nám připoutaní. Duhoví bojovníci uplatňují možnost vlastní volby a přirozeného práva mít to, co potřebuji. Nezaleknou se potíží a nevzdávají se hned po prvním neúspěšném pokusu.

Duhoví bojovníci jsou příčinou, která je tady a teď, nikoli důsledkem a z toho vyplývající rolí bezmocné oběti. Přestávají se živit energií druhých, nýbrž se sami napojují na Zdroj tím, že mu věnují vědomou pozornost. Spojením se Zdrojem postupně mizí strach, nemoci, nejistota i nedostatek.

K znovu nabytí osobní síly nám pomáhají šamanská zvířata, která jsou ztělesněním sedmi velkých darů:

Delfín - harmonie
„Uznávám přílivy a odlivy života.“

Slon - úcta
„Před každou akcí vzpomenu na propojení s Veškerenstvem, stvořeným i nestvořeným.“

Tygr - odvaha
„Jednám ve jménu Lásky.“

Lev - hrdost
„Jsem členem rodiny Stvořitele.“

Kráva - pokora
„Vůle stvořitele je jediným zákonem.“

Orel - pravda
„Hájím pravdu Boží, nikoli lidskou.“

Vlk - láska
„Pečuji o veškerý život a sdílím ho s ostatními.“

Duhový bojovník dosahuje zhmotnění své vize, protože si objasnil své úmysly a soustředí svoji pozornost na tady a teď, aby se netoulala jinde. Před každou činností (nebo alespoň ráno po probuzení) se zahalí do duhového pláště sedmi velkých darů, propojí v sobě vesmírnou energii Otce s energií Matky Země a uvědomí si, že všechno stvořené je duchovní podstaty a vzájemně propojené.

Co všechno umí duhový bojovník Světla, který převzal zodpovědnost za svůj život i za osud všeho, co mu bylo svěřené:

· navázal důvěrný kontakt se živly (oheň, země, vzduch a voda);
· se všemi světy (s říší minerálů, rostlin, zvířat, lidí a svých předků);

· s planetou Zemí a vyššími duchovními říšemi;

· vystopoval a integroval ztracené zlomky duše;

· léčí své vnitřní dítě, které je plné strachu a úzkostí;

· odhalil a zneškodnil postoje ve svém chování, které sabotují a bojkotují plynulost jeho životní cesty a naplňování individuálního poslání.

Publikováno v časopise Phoenix 12/2004
© Ivana Muková
Článek je možné dále šířit, ale bez úprav a s uvedením jména autora / překladatele a zdroje jitro.bloger.cz