Breussova dieta: na vlastní kůži
Zkušenosti našich čtenářů
Velice často volají do redakce nemocní čtenáři a žádají informace o Breussově dietě, dvaačtyřicetidenní hladovce, doporučované jako doplňující léčba při rakovině, leukémii a dalších „nevyléčitelných nemocech“. Nepotřebují její popis, ten zpravidla znají z literatury. Většinou chtějí slyšet, že jim tato hladovka pomůže s jejich těžkou chorobou.
ROZPORUPLNÉ ZKUŠENOSTI
Obvykle tazatelům sdělím, že reakce nemocných na Breussovu dietu jsou velmi individuální. Žádají-li o můj osobní názor, mohu, bohužel, předložit jen zkušenost, již jsem získala před pár lety v plicním sanatoriu v Žamberku, kde měla někdejší Společnost pro alternativní léčení rakoviny pronajata lůžka a dvaceti svým členům, mužům s rakovinou plic, zde umožnila absolvovat i alternativní metody léčení. Patřila mezi ně i Breussova dieta. Je to už pár let, co jsem v REGENERACI zveřejnila, jak to dopadlo. Většině nemocných se po hladovce zlepšil zdravotní stav a odešli domů. Postupně se ale vraceli do léčebny – zemřít. Během diety totiž samozřejmě zhubli a doma si to „vynahrazovali“.
„Ti muži nedokázali dodržovat nutnou šetřící dietu,“ vysvětlila mi to tehdy jejich ošetřující lékařka, která Breussově dietě velmi fandila. Po smutných výsledcích s ní ale v léčebně přestali. Během dalších let jsem se setkávala jak s nadšeným opěvováním této diety, tak se zklamáním, a to jak od léčitelů, tak i nemocných. Až nám před časem oznámila jedna z našich spolupracujících léčitelek, paní Marcela Chadžijská, že by si ráda vyzkoušela účinky a průběh Breussovy metody a zda budeme mít zájem o zveřejnění jejích zkušenosti. Moc mne pak potěšilo, když nám Marcelka sdělila, že vydržela bez stravy, pouze s doporučenými čaji a zeleninovou šťávou, celých 42 dní.
ROZHOVOR S MARCELOU CHADŽIJSKOU
Co vás, Marcelko, vedlo k rozhodnutí, že vyzkoušíte Breussovu dietu?
„V poslední době ke mně chodilo poněkud více lidí s rakovinou, nemocemi krve, lymfatickými otoky a obezitou. Moje doporučení, že rakovina potřebuje vyhladovět, většina z nich pokládala za nerealizovatelné. Důvodů, proč nemohou držet dietu, měl každý mnoho, ale v podstatě to byly jen výmluvy a nechuť k dalšímu – očekávanému – strádání. Lidé, bohužel, většinou žádají od léčitelů zázraky a nejsou ochotni sami mnoho udělat pro své zdraví, omezit své požitky. A když už, žádají od léčitele záruky, na které si mohou „sáhnout“. Tu jsem nabídnout mohla. Již před deseti lety jsem doporučila Breussovu dietu jedné těžce nemocné klientce. Šlo o třicetiletou ženu, matku tří malých dětí. Měla nádor na plicích, vodu na plicích, zánět pohrudnice a zánět jater. Když mne k ní její manžel přivezl na jednotku intenzivní péče, vážila 35 kg při 173 cm výšky. Lékaři ji odepsali. Vozili mě k ní každý den – 160 km. Tehdy se u nás potřebné šťávy neprodávaly, dělali jsme si je sami. Za dva týdny ženu propustili na revers domů. Za pár měsíců nastoupila do práce. Byla to moje velmi pozitivní osobní zkušenost s Breussovou dietou a není divu, že jsem na ni pak nedala dopustit. Ale, jak jsem zmínila, klienti z ní měli obavy a nechtělo se jim do ní. Proto jsem se rozhodla ji vyzkoušet na vlastní kůži, abych jim šla příkladem.“
Už jste na sobě zkoušela i jiné léčebné terapie, které doporučujete klientům?
„Ano. Byla jsem jako dítě stále nemocná, takové morče, které na sebe stahovalo všechny nemoci od druhých. Vydrželo mi to do dospělosti, říká se tomu snížená imunita, alergie. A tak jsem i jako dospělá trpěla akné, chronickou rýmou, chronickým bolením v krku, průduškovým astmatem... Vším, co se sníženou imunitou souvisí. A ke všemu jsem kouřila. Jsem takový pyknický typ, věci, které by někdo pokládal za tragédii, v sobě dlouho nedržím a vítám je jako zdroj poučení. Ráda papám a vůbec jsem požitkář, ale když si řeknu stop, dokážu ze dne na den přestat. Tak jsem naráz přestala s kouřením a všemi mléčnými produkty, čímž jsem si před více než patnácti lety vyléčila astma. Myslím, že jsem byla první v našich zemích, kdo na sobě vyzkoušel a začal propagovat tuto metodu v kombinaci s využitím systémové enzymoterapie – enzymy tehdy nebyly na našem trhu a nechávala jsem si je vozit z NDR.“
Trápily vás nějaké zdravotní potíže i předtím, než jste se pustila do Breussovy hladovky?
„Nemocní nechávají své starosti, bolesti a nemoci u léčitele. Ten se musí chránit, hlavně tím, že se čistí, medituje, čistí místnost, kde ošetřuje klienty. To jsou známé věci. Ale stačí chvilka nepozornosti, přecenění sil a někdy i cílený záměr zlého člověka, nějaké starosti nebo nečekané situace – a najednou i léčitel zjistí, že se musí intenzivně věnovat sám sobě. Navíc jsem byla obézní (76 kg na 164 cm) a nedařilo se mi snížit váhu. Kdysi jsem totiž deset let brala kortikoidy, což se podepsalo na mém hormonálním systému. Astma bylo sice pryč, ale lymfatický systém hrudníku nebyl v pořádku. Začaly mě i brnět prsty na rukou a krční páteř, kterou jsem si kdysi poškodila úrazem, se mi občas tak zablokovala, že mě trápilo motání hlavy. Dokážu si tyhle potíže nazvat pravými jmény z hlediska duchovního. V momentě, který by každý jiný pokládal za nejnepříznivější, jsem začala s hladovkou.“
Co myslíte tím „nejnepříznivější období“ pro začátek hladovky?
„Maminka právě prodělala mozkovou mrtvici a ochrnula na půl těla. Měla jsem ji doma dva týdny a z toho jsem deset dní vůbec nespala. Její stav totiž vypadal beznadějně a to mě duševně vyčerpávalo. Tak jsem to, dle svého zvyku, „zajídala“. Ale snažila jsem se hodně jíst také proto, abych jí „udělala chuť“ na dobré jídlo. Až se mi jednou udělalo špatně z množství jídla, které jsem snědla, a řekla jsem si: dost! Stalo se to 18. července před sedmnáctou hodinou. Bylo to mé poslední jídlo před nasazením diety. Dalším byla až ve středu 29. srpna v 16,30 hodin lehká polévka ze zeleniny. Zhubla jsem 16 nebo 17 kg, protože jsem po skončení diety vážila 58,5 kg. Tehdy se střídala velká vedra s dešti, střídaly se tlaky a všude byla spousta ovoce. Já jsem si omezila jídelníček na šťávu z červené řepy, mrkve, celeru, ředkve a brambor, k tomu jen ledvinový a šalvějový čaj. Prostě – klasická Breussova hladovka.“
Měla jste nějaké nepříjemné reakce?
„Nejhorší byly první dva dny, než jsem se očistila od nejhorších jedů. Navíc jsem to vzala bez přípravy, hned naostro. První dny mne bolela hlava. Ale podporovali mne přátelé, jimž jsem za to nesmírně vděčná, protože manžel se bál a spíše mne zrazoval. Denně mi volala sestřenka Hanka a moje duchovní dvojče, Mirek Hadaš, s nímž tvoříme léčitelský tandem pro náročné případy, mi fandil přes e-mail. Každou chvíli mi volali i zvědaví klienti a přátelé, drželi mi palce a doslova to se mnou citově prožívali. Byl právě nov a tak jsem vesele ubývala na váze, každý den kilo, což bylo velice příjemné a povzbuzující zjištění. Kromě toho jsem začala dost krvácet, hned po čtrnácti dnech, přičemž se vyloučily cysty z vaječníků. Náročný byl i poslední týden. Takže první a poslední týden doporučuji těm, kteří nemají dostatečné zdravotnické vědomosti, prožít ve skupině nebo alespoň pod dozorem rozumného lékaře, který vám vysvětlí některé věci, jež se s vámi dějí.“
NA CO JE TŘEBA DÁVAT POZOR
Můžete nám říci víc o nepříjemných reakcích organismu?
„Při nedostatečném příjmu tekutin se může objevit dehydratace, nebo křeče, pokud nám chybí stopové prvky. Bolesti hlavy, zapáchající pocení, zácpa apod. Protože se zdravovědou zabývám celý život, prošla jsem celou kúrou bez lékařského dohledu a nechala se vést intuicí. Jednou za týden jsem si dávala klyzma, a to střídavě heřmánek a citronovou vodu. Někdy jsem cítila potřebu citronovou šťávu vypít, třeba ze dvou citronu za den. Jindy zase šťávu z křenu, nebo z přírodně kvašeného zelí. Mohou se objevit také deprese. Je dobré chodit hodně do přírody. Ideální by bylo strávit alespoň ten první týden někde v horách, nebo u moře. Rozhodla jsem se, že budu pořádat speciální kurzy, kde začneme s hladovkou. Velice pomáhá meditace, ale, bohužel, většina lidí neumí ani relaxovat, natož provést hlubší meditaci, po které by cítili silný příliv energie. Já jsem se už naštěstí naučila obnovit si energii několika nádechy.
Někoho může od pokračování diety odradit i zjištění, že se jim třeba celý druhý týden nesnižuje váha. Ve třetím a čtvrtém týdnu pak šla váha zase dolů, ale už jen po dekagramech. V posledním týdnu se váha neměnila, jen se vizuálně doformovala postava. Teď je mi líto, že poté, co jsem začala jíst, musím počítat s příbytkem pěti kilogramů, a to i v případě, že budu jíst o hodně méně, než před zahájením diety.“
A co vám dieta přinesla pozitivního, co můžete předávat klientům?
„Především zjištění, že dieta zdaleka není tak drastická, jak by se zdálo. Vůbec jsem netrpěla hlady, jak jsem se i sama obávala. Za odměnu se cítím naprosto vyčištěná, štíhlá, voňavá a omlazená. S úžasnou chutí jsem si koupila několik nových věcí na sebe a byla jsem nadšená jak mi to zase sluší. Kromě prvého týdne, kdy mi šel tlak prudce dolů a působily v těle toxiny, což mě oslabovalo, jsem pracovala. Dva týdny jsem pak léčila pouze klasickou reflexní terapii a pečovala jsem o maminku. Podařilo se ji tak postavit na nohy, že že už chodí sama, oblékne se, dobře mluví a vrací se jí i krátkodobá paměť. Uvádím to proto, že péče o ni pro mne byla v době diety největší zátěží, nemohla jsem do přírody, což by mi velice prospělo. Asi na čtyři dny mne vystřídal manžel a já jezdila s návštěvou po Hřensku. Větší výškové rozdíly a schody mi sice dělaly trochu problémy, ale večer jsem se necítila unavená. A na závěr se pochlubím tím, že jsem po celou dobu hladovky rodině vařila.“
Vy jste vařila a nic nejedla?
„V těch „hladových“ dnech jsem vyvářela a pekla s takovým nadšením a takové speciality, jako nikdy předtím. Byla to pro mne asi jakási náhražka za jídlo, které jsem nesměla. Měla jsem z toho, co vařím, takový požitek, že jsem jídlo s láskou připravovala, intenzivně prožila jeho vůně, barvy. A to, že všem chutnalo. Vždy jsem si sedla a dívala se, jak s požitkem jedí. K tomu jsem si popíjela šťávu z řepy. Nemohla jsem ochutnávat, a tak jsem odhadovala, jak osolit a okořenit, podle vůně. Bylo to zajímavé zjištění, co vše lze čichem rozeznat. I když já na svůj čich spoléhala vždy. Některé nemoci rozeznávám podle čichu, někdy i po třech dnech cítím osobu, která u nás byla...“
Zmínila jste, že během hladovky se mohou objevit i deprese. Měla jste vy sama nějaké výkyvy nálady? Dodržovala jste vše přesně podle dr. Breusse, nebo jste si občas něco pozměnila?
„Já se psychicky držela dobře. Změny nálady měl spíš manžel, protože se o mne bál a to se u něj projevilo zvýšenou nervozitou. Jeden den jsem jela do Prahy a vzala jsem si do skleničky Breussovu šťávu, která mi v tom vedru zkvasila. Napila jsem se a udělalo se mi hodně špatně. Od té doby jsem tu šťávu nemohla vzít do úst. Několik dní jsem tedy pila jen čaje, ale pak jsem prostudovala několik materiálů a usoudila, že do sebe musím dostat základní potřebné prvky z nějaké jiné zeleniny. Že musí být zásadotvorná a nesmí obsahovat bílkovinných částí víc, než Breussova řepa, mrkev... Řekla jsem si, že by to mohla být rajská jablíčka, paprika, okurka, kapusta a salát. No a od té doby jsem cucala šťávu z rajčat, kousala mrkev a poctivě plivala veškerou vlákninu i dužinu. Přínosem do dalšího období je i to, že jsem se naučila více kousat. Ale zatím ještě stále plivu vlákninu a slupky.“
Komu byste, po svých zkušenostech, tuto hladovku nedoporučila?
„Hlavně ne psychicky narušeným či depresivním osobám. Absolutní zákaz je pro diabetiky. Ti musejí nejprve zcela zvládnout diabetes teprve pak pod lékařským dohledem začít s dietou.“
Myslíte, že si ještě někdy zkusíte hladovku?
„V každém případě se chci občas vyčistit minimálně týdenní kúrou, při níž lze zlikvidovat spoustu nemocí a nánosů v organismu. A mezitím budu vždy jeden den v týdnu držet hladovku. Přišla jsem tomu na chuť a docela mi nyní vadí obsah střev. Měla jsem za ten měsíc a půl hodně nových zážitků a pocitů, o nichž připravuji knížku, která by měla být i průvodcem touto metodou z hlediska ženského. Protože jak Dr. Breuss, tak Ing. Dvořák, který kúru podstoupil a popsal ve své populární knize, jsou muži, a ženský organismus má svá specifika.“
Objevilo se během hladovky či po jejím skončení něco, co jste nečekala, co vás překvapilo?
„Co mě překvapilo je, že někteří známí, i z okruhu lidí zabývajících se ezoterikou, se teď dívají jakoby skrze mne, možná se domnívají, že trpím nějakou nevyléčitelnou nemocí. Na druhé straně je dostatek těch, kteří jsou stejně jako já hladovkou nadšeni. A potvrzují, že se dá vydržet a má úžasné účinky.“
Připravily Marcela CHADŽIJSKÁ a Ilona MANOLEVSKÁ
Regenerace 12/2001 www.e-stranka.cz/regenerace/2001/12/12obreus.htm
2024 ©