Téměř od narození nás učí, že se společnost vyvíjela lineárně, od skupinek primitivních primátů, přes nomádské lovce-sběrače, až k sídlištím obyvatelům, chovajících zdomácnělá zvířata a provozujících zemědělství.
Myšlenka, integrovaná do systému Charlese Darwina, jehož práce "O původu druhů" zveřejněná v roce 1859 ztělesnila představu lineární evoluce, vyvolala skutečný převrat ve vědeckém myšlení, který rychle vytlačil a nakonec zcela zastínil do té doby platné představy kreacionistů. Důkazem vlivu tohoto díla je, že dokonce ještě i dnes, o 150 let později, přes jednoznačná a nepopiratelná svědectví, vynesená na světlo v uplynulých několika desetiletích, jisté věci stále ještě leží mimo okruh porozumění oficiální vědy, byť jde o důkazy, jako například:
- Elektrické články (napětí půl voltu), objevené v Iráku už v roce 1938, datované do období 248 - 226 př.n.l. (nebo měděné vázy, elektrolyticky pokovené stříbrem z období okolo 2500 př.n.l.)
-- Prastará, anatomicky dokonalá lebka, vybroušená z jediného kusu horského křišťálu, nalezená při vykopávkách mayského sídliště v roce 1912.
-- Kartografické detaily několik set let starých podrobných map Piriho Reise a jiných obdobných nálezů, svědčí o tom, že předlohou musely být mnohem starší originály - zachycují obrysy pobřežních linií Jižní Ameriky a leduprosté okraje Antarktidy (naposled zde led nebyl zhruba v roce 4000 př.n.l.)
-- Sfinga, Velká pyramidu a Ossirion jeví neklamné stopy dešťové eroze, k níž nemohlo dojít později než před zhruba 7000 lety, když v této dnes pouštní oblasti hojně pršelo. Svědčí to o mnohem starším datu jejich výstavby, než je dosud přijímáno.
-- Fyzická přítomnost nemožně starých staveb, prozrazujících použití vysoce pokročilých stavitelských technik, jichž bylo zčásti znovu dosaženo až ve středověku.
-- Starými Sumery zaznamenané poznatky o devíti planetách slunečního systému a čtyřech hlavních měsících Jupiteru, prozrazují nejen překvapující znalost relativně moderních údajů, jenž jsou "moderní vědě" známy až od vynálezu dalekohledu, ale hovoří i o věcech o jejichž správnosti se neustále znovu přesvědčujeme.
-- Středoamerické olmécké sochy, datované do období před 3000 lety jsou popsány symboly, které byly v roce 1996 verifikovány coby znaky archaické čínštiny.
Toto je pouze špetka z celkového množství prastarých tajemství, které skrývá povrch této planety. Vyvstává otázka: můžeme vůbec najít jejich vysvětlení, nebo je navždy pokryje mlha času? Zkusme pátrat po odpovědích.
Starověké mýty
Bezpočet dávných mýtů a legend dávných kultur vypovídá o historii člověka na Zemi. Většina z nich pojednává o událostech, které se objevují jen v místních nebo oblastních záznamech té-které specifické kultury.
V tradici skutečně všech větších historicky známých kultur, a to na všech kontinentech, je ovšem k dispozici řada legend, klenoucích se přes celé spektrum. Jeden z těchto společných dávných mýtů vypráví o "pádu", v jehož důsledku lidstvo sestoupilo z vrcholové příčky vývojového žebříčku na mnohem nižší.
Ještě i v křesťanské tradici téměř k nepoznání pozměněný mýtus vypráví o lidech, žijících ve skutečném ráji. Byli z něj "vypuzeni" poté, když se pokusili vztáhnout ruku po utajených božích vědomostech. To je ovšem jen jeden, i když nám nejbližší příklad; obdobné mýty se objevují rovněž u starořecké kultury, v Kanaánu, Akkadu a Sumeru.
Všechny ovšem ve věkovité ústní tradici podávají shodné svědectví o době, v níž lidstvo zřetelně žilo ve stavu znatelně pokročilého technologického pokroku a používalo studijních vědeckých principů velmi příbuzných těm, které dnes považujeme za moderní.
To mu umožnilo například průzkum a mapování glóbu, rozvoj kosmologie, lékařské vědy a architektury. Jenže pak došlo k jakési pohromě (zmíněnému "pádu") jehož důsledkem byla ztráta většiny informací, včetně určitých postupů, které až do jejich "znovuobjevení" ve středověku zůstaly ztracené.
Co bylo příčinou "pádu"?
Většina legend říká, že lidstvo ztratilo "přízeň bohů" protože se pokoušelo zmocnit jejich znalostí - "sáhli po ovoci ze stromu božského poznání". Jestliže se ovšem dřívější lidé vyznali v kosmologii, astronomii, lékařství, zeměpisu, atd., o jaké znalosti mohli bohy připravit?
Výzkumníci studující rozmanité staré texty, mimo jiné svitky od Mrtvého moře, Starý testament, gnostické texty a Kabalu, věří, že u raných počátků náboženského vývoje stály uctívané a fyzicky přítomné osoby, z masa a kostí, a že pojem boha nebo bohů, vyčleněných z fyzikální sféry, se z toho vyvinul pozvolna, během času. (Lze zřetelně vysledovat základní obrys vývoje pojmu. Pošimněte si, že zpočátku uctívaly skupiny ctitelů fyzické osoby, později Řekové a Římani uctívati osobnosti, které sice byly z masa a kostí, ale zároveň i "božské", a teprve po dlouhé době byli hlavní bohové považováni za bytosti zcela vyčleněné z fyzické reality; jako například křesťanský Bůh.)
Samozřejmě od tohoto okamžiku ve zlomu chápání nelze říci jistě, o jaké "nedovolené znalosti" šlo, ale na základě dosud prezentovaných informací, lze ve spojení s tím, co dnes víme o starých civilizacích zhruba načrtnout tato obecná vodítka:
- "Zakázané vědomosti" byly čímsi, co tehdejší lidé sami neodhalili, ale vlastnili to "bohové".
- Je to cosi, čemu je člověk schopen se naučit, nebo toho může za určitých okolností dosáhnout.
- Je to cosi, co "bohové" nechtěli abychom znali.
Prapodivné nálezy
Na základě informací můžeme upřesnit jisté dohady.
Okolnost, že "bohové" lidi nechtěli připustit k této informaci, naznačuje, že jim její prozrazení mohlo potenciálně uškodit. Možná šlo o znalost toho, kým skutečně byli (nebo spíš nebyli...), nebo o znalosti, které by lidstvo postavily na jejich úroveň.
Obě možnosti tedy nasvědčují, že "bohové" ve skutečnosti vůbec nebyli bohy, ale zřejmě lidské bytosti, střežící jakési vysoce pokročilé znalosti nebo technologie. Oporou tohoto tvrzení jsou i prastaré glyfy a obrázky těles, vyhlížejících jako létající předměty technologické povahy, které nalézáme roztroušené po všech archeologických nalezištích světa. Výskyt zobrazení a předmětů tohoto druhu je ovšem už od počátku řazen k "votivním artefaktům, symbolizujícím stylizované představy primitivních kultur".
Prefabrikovaná společnost?
Nejmarkantnějším rysem tohoto prapodivného celoplanetárního puzzle je fakt, že se egyptská, sumerská a pravděpodobně i čínská a tiahuanacká kultura vynořily zdánlivě z ničeho, plně vybavené pokročilými znalostmi odpovídajícími vrcholu jejich civilizační úrovně.
Co se týče Sumerů, pozdějších Akkaďanů a předků současných beduínů žijících v okolí oblasti v níž se Sumeři tak náhle objevili, nebylo zde vůbec nic, co by jejich kultuře historicky předcházelo nebo jakkoliv souviselo s jejím postupným vývojem. Totéž platí i v případě Egypta, kde jsou produktem nejvyšší architektonické kvality ty nejstarší stavby, jako Sfinga a Velká pyramida, atd, které jsou s ohledem na své vysoké stáří velmi dobře zachované.
Později budované pyramidy mají markantně menší kvalitu, mnohé z nich nebyly kvůli stavebně-technickým potížím nikdy dostavěny, zatím co jiné se doslova zhroutily v důsledku špatného projektování. To ovšem v rozporu s teorií lineárního vývoje lidstva neznamená nic menšího, než že znalosti prvních Egypťanů byly z jakéhosi důvodu vyšší jakosti než znalosti jejich potomků. Je to znakem toho, že původní na tomto území použitá stavební technologie představovala část importovaného dědictví po jiné kultuře, kterou nezískali na místě v průběhu vlastního pozvolného vývoje.
Znalosti a upotřebitelné předané informace se během generací postupně vytrácely; první kultury byly ty nejdokonalejší (obě, egyptská i sumerská věřily, že civilizovaní lidé před nimi už na této planetě existovali přes 500,000 let). Je známo, a přesto tradičně opomíjeno, že na scénu starého Sumeru vpadla nenadálá záplava vědeckých vymoženosti a převratných vynálezů v příliš krátkém časovém období; mezi jiným kolo, psaná řeč, důmyslný kalendář, hudba a zpěv, sestavování map, standardní systém měr a vah.
Údiv vyvěrá i z knihy Genesis of the Grail Kings, kde Laurence Gardner píše:
"Všichni jichž se to týká dodnes bezradně stojí nad mimořádným fenoménem Sumerů, kteří se objevili napohled z ničeho. Navíc nemůže být pochyb o tom, že v době příchodu do jižní Mezopotamie už byli velmi pokročilí; jejich úroveň vysoce přesahovala možnosti kteréhokoliv místa, odkud by logicky mohli přijít. Nikde na tehdejším světě neexistovala ani přibližně obdobná kultura jakou měli Sumerové, kteří se objevili na scéně 4000 let př.n.l."
Co předcházelo?
Vzdor prezentaci jednoznačných, hmatatelných důkazů, popírajících většinu prvků zažrané představy o "evoluci lidské kultury", oficiální věda nadále okázale ignoruje námitky a argumentaci těch, kteří poukazují na skutečnost, že lidstvo kdysi v šerém dávnověku muselo stát na nepředstavitelně vyšším vývojovém stupni, než učí zatuchajícími úvahami naplněné učebnice školní historie. Diskuse nesoucí vlnu nového myšlení však pozvolna nabývají na síle, souhlasně s nově odhalovanými svědectvími a důkazy.
Kdosi konec konců musel před mnoha tisíciletími prozkoumat Zemi, aby mohl sestavit podrobné mapy, jichž využil admirál Reis, nebo jiní, coby zdrojového materiálu. Autoři originálů byli vybaveni pokročilými znalostmi zeměpisu, což znamená, že buď museli zcestovat světové oceány, anebo dokázali pozorovat povrch planety ze vzduchu.
Nesporně už před nejméně 2000 lety (někdo prokazatelně dokázal elektrolyticky pokovovat už před rokem 4500 př.n.l!) kdosi - už nebo spíš ještě - ovládal fyzikální principy, umožňující sestrojení funkčních elektrických baterií...
Člověka jímá hluboká lítost při pomyšlení na bohatství informací o naší zapadlé prehistorii, které bychom dnes měli, kdyby staré knihovny v Memphis, Alexandrii a Malé Asii nezničili nájezdníci, resp. náboženské skupiny, jejichž vůdce děsily vědomosti v nich obsažené. Další důkazy dosud spočívají skryty pouštním pískem, jiné, což je mnohem horší, možná navěky pohřbily muzejní depozitáře...
Kdy konečně dojde k natolik "skvělému a převratnému objevu", který donutí "vědeckou obec" vzhlédnout a pohlédnout do očí tvrdé reality?
Možná k němu už došlo. Možná, že už dlouho leží před očima nás všech...
Zdroj: www.millenngroup.com/repository/cosmology/ancient.html
(překlad Merlin)
V článku publikovaném v Science je jako "The head-scratching discovery by the Public Consortium” označena skutečnost, že lidský genom obsahuje 223 genů, které nemají žádné nezbytně potřebné předchůdce na žebříčku genetické evoluce.
Jak tedy člověk přišel k těmto záhadným genům?
V průběhu celého evolučního vývoje, od baktérií k bezobratlým (jako jsou rodokmeny kvasinek, červi a mouchy – což se podařilo rozluštit) k obratlovcům (myši, šimpanzi) a nakonec k modernímu člověku, těchto 223 genů v uvedených předchozích fázích úplně chybí.
. . .
“Byl to skok, který neodpovídá současným evolučním teoriím,” říká Steven Scherer, ředitel Centra mapování sekvencí lidského genomu na Baylor College of Medicine.
“Nejsme schopni identifikovat žádný natolik mocně preferovaný zdroj baktérií, které by byly schopny uskutečnit domnělý horizontální přenos genů,” říká zpráva v Nature.
Tým Veřejného konzorcia provádějící podrobný výzkum zjistil, že asi 113 genů (z celkem 223) “sice lze nalézt u bakterií” -- jenže úplně chybí u bezobratlých živočichů. Analýza proteinů nevysvětlitelných genů rychle ukázala, že z 35 identifikovaných má pouze deset svůj identický protějšek u obratlovců (od krav přes hlodavce až po ryby), ale 25 z 35 se vyskytuje výhradně u člověka.
“Není objasněno, zda tento přenos proběhl z baktérie na člověka nebo z člověka na baktérii,” cituje Science názor Roberta Watersona, místoředitele washingtonského University’s Genome Sequencing Center.
Ale jestliže tedy člověk předal tyto geny bakteriím, odkud je předtím získal?
. . .
Čtenáři mých (Zecharii Sitchina, pozn. im) knih vědí, že biblické verše zabývající se Adamovým stvořením jsou zhuštěnou reprodukcí mnohem detailnějších sumerských a akkadských textů zaznamenaných na hliněných tabulkách, v nichž je role bytostí nazývaných v Genesis Elohim připisována Anunnaki – “Těm, kteří sestoupili na Zemi z nebe.”
Jak je detailně popsáno v mých knihách, počínaje "12 planetou" (1976) a dále v "Genesis Revisited" (česky pod názvem "Návrat ke Genesis") a "The Cosmic Code", přišli Anunnaki na Zemi před zhruba 450 000 lety z Nibiru -- planety, která je členem našeho slunečního systému a jejíž protáhlá oběžná dráha ji přináší do naší části nebes vždy po 3600 letech. Přišli, protože potřebovali zlato, jimž chránili svou poškozenou atmosféru.
Protože při vyčerpávají dřině při jeho dolování potřebovali pomoc, přišel jejich šéf-vědec Enki s návrhem, aby využili svých genetických znalostí k vytvoření potřebných primitivních dělníků.
Ostatní vůdci Anunnaki se ptali: Jak můžeš stvořit novou bytost?
Odpověděl:
"Bytost, kterou potřebujeme už existuje; všechno, co musíme udělat je vložit jí naši pečeť.”
Stalo se tak před asi 300 000 lety.
To, co měl na mysli, bylo genetické zdokonalení existujícího hominida, který se na zemi vyvinul vlastní evolucí, přidáním některých genů výše vyvinutých Anunnaki.
O tom, že Anunnaki, kteří už před 450 000 lety dokázali cestovat vesmírem, ovládali genetickou vědu (na jejímž prahu nyní stojíme), nemůže být pochyb. Zřetelně to vyplývá nejen z aktuálních textů, ale také z množství vyobrazení dvojitého helixu DNK v podobě dvou propletených hadů (což je ostatně symbol dosud užívaný pro medicínu a léčení).
Když vůdci Anunnaki projekt odsouhlasili (jak vyznívá z biblického ”Udělejme člověka, Adama, ke svému obrazu”), pustil se Enki s pomocí Ninharsag, hlavního "zdravotnického důstojníka" výsadku Anunnaki, do genetického inženýrství přidáváním a kombinací genů Anunnaki s geny již existujícího hominida.
Když bylo po mnohých pokusech a omylech, jak je popsáno v dávnověkých záznamech při jejichž čtení se tají dech, konečně dosaženo perfektního modelu pozemšťana, pozdvihla Ninharsag dítě do výše a zvolala: “Moje ruce ho udělaly!”
Jsem přesvědčen o tom, že takto jsme přišli ke svým jedinečným, nadbytečným genům. To, co vtisklo Adamovi a Evě dnešní podobu, bylo v "obraze" Anunnaki, ne v baktériích.
2024 ©