To, co se stane v roce 2012, není něco, čeho si všimnou všichni lidé

Budoucnost: Můj pohled a obrazy roku 2012

Chci s Vámi sdílet obrazy událostí v budoucnosti, které vnímám. Není to z klasického channelingu, kdy bych přímo přiváděl informace své průvodkyně. Naše komunikace probíhá trochu jinak, dostávám od ní „obrazy“, které pak svými slovy popisuju. Ty obrazy jsou pohyblivé, jsou v nich emoce i záměry.

To, co se stane v roce 2012, není něco, čeho si všimnou všichni lidé. Nebude to žádné efektní divadlo pro media, nebudou tam žádní mrtví, žádné katastrofické scény, prostě nic, co by tuhle událost prosadilo do televizních zpráv nebo do titulků novin. Přesto jí spoustu lidí bude vnímat a intenzivně prožívat, je to totiž něco, co se odehraje v nás a mezi námi. Týká se to našeho vnímání a chápání toho, kdo jsme, co chceme, co je to svět kolem nás, co je to realita.

Nebudou padat domy a hořet města, lidé nebudou umírat v bolestech, přesto to bude konec světa tak, jak ho známe. I druhý den půjdeme po stejných ulicích, kolem stejných obchodů, potkáme stejné lidi, přesto si budeme vědomí, že všechno je jinak, že starý svět skončil a teď je zde něco nového.

Tohle uvědomění vychází z vědomí toho, kdo jsme. Je to vědomí toho, že my jsme tvůrci tohoto světa, této reality, že svět, který máme kolem sebe není něco shůry daného, něco vytvořeného podle zákonů prozřetelnosti nebo navěky neměnného. Tento svět tvoříme my svými činy, svými představami o sobě samých i o druhých lidech, svými přáními, touhami a záměry, svými myšlenkami, pocity nebo emocemi. Jsme tvůrci všeho, co teď prožíváme, všechny ty problémy, nepříjemnosti, násilí, války, nemoce a bídu, jsme si stvořili sami, tak jako všechnu lásku, sounáležitost, harmonii, zdraví, bohatství a mír. Ta událost se právě týká tohoto uvědomění, že nic z toho k nám nepřichází z vnějšku, od Boha nebo od druhých lidí nebo od přírody nebo od fyzikálních zákonů, ale že vše pramení v nás, v našich srdcích.

Jsme tvůrci i toho starého světa, který máme kolem sebe dnes, ale nikdy jsme si to neuvědomovali, přesvědčili jsme sami sebe, že to není pravda, že my jsme jen objekty manipulace vnějšími silami a jen reagujeme. Představovali jsme si, že jsme buď byli stvořeni Bohem nebo vyvinuti evolucí a hozeni do nepřátelského vesmíru, ve kterém teď musíme bojovat o přežití. Zapoměli jsme na to, co nás spojuje a začali hledat to, co nás rozděluje a vše, co jsme dělali, vycházelo ze strachu. A bojíme se dodnes, bojíme se přírody, druhých lidí, sami sebe, Boha, bojíme se o život. Celý svět kolem nás je postaven na tomhle strachu. Z něho pak vyvěrá pocit oddělenosti, osamělosti, co bylo celistvé, je rozdělené, vše má dvě protichůdné strany. V takovém světě pak každé dobro musí být vyváženo stejnou porcí zla. Možná jsme to neuměli jinak, naše informace byly omezené, nechápali jsme v souvislostech to, co se kolem nás děje. Učili nás to naši rodičové, které to naučili jejich rodiče, vtloukali nám to do hlav ve školách, protože to kdysi dávno bylo zapsáno do tlustých knih a celý svět kolem nás nám potvrzoval, že je to pravda, protože všichni se podle toho chovali. Nebylo úniku.

Ale už teď se náš svět změnil, zmenšil. Každý den můžeme vidět, jak žijí jiní lidé po celé Zemi, můžeme slyšet, co si myslí nebo jak ten svět vnímají, navštěvujeme se, čteme navzájem své knihy, během vteřiny se můžeme dozvědět to, co se stalo na druhém konci světa. Už teď si uvědomujeme, jak jsme si podobní, jak v hloubi duše vlastně chceme to samé, chceme milovat a být milováni, být spolu a tvořit, žít v harmonii, štěstí a míru. Tohle zjištění se zdá jako velmi triviální a útopické, protože většina lidí si myslí, že je to nedosažitelný sen. Ale je to něco na čem se shodneme úplně všichni.

Událost roku 2012 se týká právě téhle shody, uvědomění si toho, že všichni chceme právě tyhle nejzákladnější prožitky a dále si uvědomíme, že si je vlastně můžeme dát navzájem místo dosavadního strachu, odmítání, nenávisti, místo násilí a válek, místo bídy a nemocí. Je to o hlubokém uvědomění si, že my sami jsme zdrojem a že to, co dáváme, to také dostáváme a když dáváme lásku, tak také lásku dostaneme nazpět, když dáváme mír, tak mír se nám i vrací, když dáváme zdraví a bohatství, jsou zdraví a bohatství tím, co máme.

Už teď si spousta lidí uvědomuje, že takto bude fungovat nový svět a tohle uvědomění se stále šíří, fázový posun ve vnímání světa nastane, až k tomuto uvědomění dojde u 2 až 3 procent lidí. Tento počet je ovšem podmínkou nutnou nikoliv však postačující, druhým krokem je, že si budeme vědomí i sebe navzájem. Když každý z těch tří procent lidí bude sedět doma a budovat si to uvědomění sám, k žádné změně světa nedojde. Ta změna nastává tím, že to uvědomění sdílíme s druhými lidmi. Sdílíme s nimi to, co prožíváme, co cítíme a jaké máme záměry, co chceme od života a nasloucháme lidem kolem sebe, když sdílejí to své.

Chce to kus odvahy sdílet s druhými tyhle věci, říkat jim o tom, co skutečně máme v sobě místo toho, abychom jim říkali to, co oni chtějí slyšet nebo to, co nás naučili v rodině nebo ve škole. Chce to hodně síly přijímat se takoví, jací opravdu jsme, bez masek, přetvářek a výmluv. Ale i v tom si můžeme navzájem pomáhat tím, že nehodnotíme druhé lidi nebo to, co s námi sdílejí, ale přijímáme je takové jací zrovna jsou. Jedině tímto upřímným sdílením se může každý z nás dostat k tomu, co opravdu od života chce, jedině když si toto přiznáme, můžeme to také od života dostat. Na téhle cestě pak pracujeme s pochybnostmi, že si to nezasloužíme, že je to něco špatného, že nejsme dost dobří, že to nemůžeme mít, že nám to druzí nedovolí atd. Ale sdílením ve skupině poznáváme, že vše, co chceme, už vlastně máme, protože to dáváme druhým lidem a máme toho čím dál víc, protože druzí to, co chceme, dávají nám. Jen hlubokým sebepřijetím dokážeme přijmout ty ohromné dary, které dostáváme, protože místo světa nedostatku, se objevuje svět hojnosti.

Je to Dar. To je to, co dostaneme v roce 2012. A my jsme nejen obdarovanými, ale i dárci. Darujeme si prostě nový svět, nové mezilidské vztahy, novou komunikaci, novou spiritualitu, nový život. Tím, jak stále víc spolu sdílíme své představy o životě, každý z nás se dostává k té své nejkrásnější představě a také zjišťujeme, jak si jsou tyhle představy podobné, jak jedna druhou doplňuje nebo překračuje a rozvíjí, tam kde jedna představa končí, druhá začíná. Zjišťujeme, že naše nejkrásnější představy o životě jsou v dokonalém souladu a harmonii, není mezi nimi žádný rozpor ani boj a stále víc si uvědomujeme, že to funguje jen s těmi absolutně nejkrásnějšími představami, že při jakémkoliv kompromisu nebo ústupku dochází ke střetu. Začínáme si uvědomovat, že jsme předurčeni prožít ten naprosto nejkrásnější život, jaký si každý z nás dokáže vysnít, že celý vesmír směřuje k naplnění našich nejtoužebnějších přání. K lásce, míru a harmonii.

Mnoho lidí vnímá změny energií na planetě Zemi, mění se už nějaký čas. K velkým změnám došlo už před třemisty lety, kdy díky nim byly zlomeny obruče středověku, od té doby je naše civilizace v mohutné turbulenci válek a násilí, ale také v mohutné technologické revoluci. K další proměně došlo kolem roku 1950, kdy se proud energie ještě zesílil a přispěl i k velké změně psychiky a vědomí. Dnes vrcholí. Na Zemi se inkarnovalo spoustu velkých duchů, jejichž prací je přechod lidské civilizace do nové fáze. Jsou to staré duše, které se vracejí a jejich záměrem je udržet spojení se spirituálním světem i když jsou v lidských tělech. Jejich vědomí je tak vysoké, že nezapomínají odkud a proč přišli a dnes je jich čím dál víc, jejich čas právě přišel.

Někdy se o roce 2012 mluví jako o „konci času“. Tento konec ovšem neznamená, že se zastaví hodiny nebo celý vesmír „zmrzne“ do věčné nehybnosti. Je to opět vnitřní proces v lidech a je spojen s jejich vnímám času, minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Stále zřetelněji si uvědomujeme, že čas je iluze, že žádná minulost ani budoucnost neexistuje, že vše je věčný okamžik nyní. Toto vědomí má obrovské důsledky pro život, který se řídí zákony karmy, zákony příčiny a následku. Karmický zákon říká, že to, co se stalo v minulosti, může nebo musí být odčiněno v budoucnosti. Ovšem ve chvíli uvědomění, že žádná minulost ani budoucnost neexistuje, se karma stává čistou, kdy nic, co se děje, není důsledkem minulosti a nic, co se stalo, nemůže být nikdy odčiněno. Tohle je konec času, není důležité nic z toho, co se stalo včera ani nic z toho, co se stane zítra, platí jen to, co se děje právě tady a teď.

Žijeme tady a teď a jen na nás záleží, co se svými životy uděláme, jaký jim dáme smysl. Už teď máme v rukou spoustu nástrojů, kterými tvoříme to, co vyvrcholí v roce 2012. Propojujeme se v Kruzích srdce a tvoříme spolupracující týmy se společnými záměry a projekty, jak je realizovat. Dochází mezi námi k hlubokému propojení, kdy naše spojené energie boří realitu kolem nás, kdy dokážeme vnímat vesmírné kontinuum času, prostoru a života. V našem spojení je tak koncentrovaná energie, že jsme na pokraji „zážehu“, kdy oheň lásky v nás vzplane takovou silou, že mu neodolá žádný strach ani nenávist.

Neexistuje žádný osud a nic na tomto světě není náhoda. Vše, co je, je manifestací záměru. Našeho záměru. Bytosti světla přišly na Zemi se záměry, které s Vámi teď sdílím, můžete se k nim připojit a podpořit je svými vlastními záměry. Je na nás, na našich rozhodnutích, jakým způsobem prožijeme rok 2012.

Pozn. Jiřího Maška, osud.cz.
... Ono se předpokládá či naznačuje, že změna vědomí je zcela bez odezvy na fyzickém těle? Že to je jako vzít si žvýkačku, nebo nevzít?? To jde zcela proti mým zatimním poznatkům.. ajajaj. Nic nepůjde, jako dřív... lidé se budou setsakra válet, motat a zvracet a... umírat. Třeba již nebývalou epidemii rakovin v posledních desetiletích lze připsat různým druhům záření, která jsou s transformací spojena. Přijdou obrovsky silné energie. Psát, že se nestane prakticky nic, považuji za dezinformaci. Přesto si myslím, že je třeba dát Kamilovi i ostatních "channelům" prostor, když už jsem je vyzval k akci.