Z vlastní zkušenosti mám na ego jiný názor. Někdy mě mrzí, že lidé se zabývají něčím, co už tady bylo, co už někdo kdysi řekl. Proč by ego nemohlo být něco jiného? Myslím si, že ego a duchovní uvědomění jsou dva odlišné pojmy. Ego, aspoň z mého pohledu vnímám tak, že je to něco, co mě jakoby nutí do něčeho, co cítím, že není dobře, nutí mě nad něčím přemýšlet, nutí mě něco řešit...jsou to pro mě takové vlezlé myšlenky, které jakoby mi někdo vnucoval. Duchovní uvědomění je zcela něco jiného, je to uvědomění si vlastního bytí. Pokud chce clověk duševně jít nahoru, je potřeba si duchovně spoustu věcí hlavně uvědomit. Je to souhra duše a bytí. Myslím, že člověk to i cítí sám. Přestala jsem ego vnímat a ignoruji ho. Jsem štastnější, vyrovnanější, klidnější....V jedné z knížek od Doreen Virtue (Andělská terapie)nám Andělé sdělují: "Co že je ego? Vlastně nic! Většina z vás ho možná vnímá jako největší iluzi, která vůbec existuje. Přesto je jeho moc tak velká, že se pro vás může stát nepřekonatelnou překážkou. I když není skutečné, jako strážce své říše iluzí se vás snaží přesvědčit, že mnoho vašich zážitků skutečných je.
Jednoho dne jste začali tomuto polobohu, kterého jste si stvořili vy sami, sloužit. Toto rozhodnutí se zrodilo ve vaší egoistické mysli, která vás postupně připravovala nevinnými poznámkami na to, abyste nakonec sami sebe uvrhli do ohromného a bolestivého dobrodružství zvaného sebezotročení........"